Trénink vs. soutěž
Po přečtení nadpisu každého napadne věta „To je přece jasný!“ Ano, rozdíl mezi tréninkem a soutěží je opravdu jasný, ale zamysleme se nad tím, jak závodník vnímá v obou situacích samotný výkon.
Na tréninku se nic neděje, když vám pokus nevyjde. Prostě slezete a jdete na to znova. Na soutěži ale žádné znova není. Když se od startu rozběhnete, máte jeden pokus. Nezdaří se? Máte smůlu. Tzv. „ENKO“ nebo hrozný čas nikoho nepotěší. A to si člověk tedy musí dát sakra pozor, aby nezkazil, že? A právě tenhle pocit je jedním z rozdílů mezi tréninkem a soutěžním rozběhem. Člověk začne moc myslet, dělá chyby, které na tréninku neexistují, dělá pohyby, které do věže vůbec nepatří…..prostě hlava jde jinam, než by jít měla.
Já sám mám takový problém a neznám ani úspěšný způsob, jak ho odstranit. Možností je říci si:“ Mám zdravý děti, hodnou ženu, auto, barák…….atd….., dyť tady jde vlastně o h….!“ U mě tento styl funguje tak do 5ti minut před startem. Pak začnu zase myslet na to, kde všude můžu udělat chybu, jak se toho vyvarovat a podobně.
Dalším rozdílem je přítomnost diváků. Já byl ze svého dřívějšího sportu na diváky zvyklý, přesto mě přítomnost lidí při mém rozběhu omezuje. Je více méně nepříjemná a vadí v soustředění se na výkon. Obvykle je jednoduchá pomoc. Řeknu si:“ Nikdo se mi smát nebude. Ať si to každej z nich zkusí. ¾ z nich nepolezou ani tak, jako já.“ A mám klid. Ať si lidi myslí, co chtějí.
A dále. Musíte vyběhnout, kdy Vám řekne někdo jiný. Na tréninku si počkáte, až se budete cítit v pohodě a běžíte. Na soutěži se vás nikdo neptá. Prostě POZOR…..rána u hlavy a sprint. To se spojí s onou zmiňovanou hlavou a přemýšlením o samotném lezení………….a to je špatně.
Běží s vámi druhý závodník? Ano? Ten taky na výkonnosti nepřidá. Ano, může vás tzv. táhnout, ale většinou si ho člověk všímá více, než je zdrávo. Je-li o hodně rychlejší, snažíte se ho podvědomě dohnat. Spěcháte, děláte chyby!!! Je o trochu pomalejší? Co když vás dožene? Spěcháte, děláte chyby!!! Je nastejno s vámi? Co když vyrovnaný souboj prohrajete? Spěcháte, děláte chyby!!! Rada je jasná. Abyste dali nejlepší čas, na který máte, nezávoďte s druhým závodníkem. Lezte v klidu za sebe a nezapomeňte, že čím pomaleji polezete, tím rychleji budete nahoře (brát s rezervou :o)))) )
„Co když to teď udělám jinak?“ Nesmysl. Když vás na věži při závodu napadne, že něco uděláte jinak, než jste zvyklí z tréninku, na 99% uděláte chybu nebo vás to minimálně zbrzdí. Držte se naučených pohybů a experimentujte jen na tréninku, ne při závodě.
Když už chybu uděláte (a potřebujete čas), na okamžik se zastavte, srovnejte si v hlavě kde jste a jak dál. Zbrklé dohánění chyby vede k chybám dalším a pokus vypadá, jako když jste v životě nelezli.