Zimní příprava 2007/2008
Polovinu října jsem si zvolil jako začátek zimní přípravy na novou sezónu. Ze začátku jsem si k nezbytnému lezení na věži přidal vydatnou porci posilovny, běhů do kopce a sprintů. Čím déle jsem trénoval, tím více jsem si uvědomoval své tragické nedostatky ve výstupu na věž. "S tím se musí něco dělat!".
V polovině prosince jsem vzal do ruky telefon a zavolal kamarádovi Martinovi Provazníkovi (reprezentace ČR) a požádal ho o tréninkovou spolupráci. Po prvním společném tréninku v Mariánských Lázních se můj čas následně zlepšil o téměř 2s. Zde je poznat, jak je moc důležité správné provádění jednotlivých pohybů při výstupu. Celý měsíc jsem trpělivě trénoval zásed do okna s následným výhozem. Zlepšení přicházelo s každým tréninkem. Po dalších dvou setkáních s Martinem na věži (Plzeň) jsem se konečně dostal na stěně pod 11s.
Časy těsně pod 11s se mi nedařilo dlouho zlepšit. Až podrobné studium videa z různých závodů ligy a reprezentace upravilo trochu můj styl lezení a spolu s pravidelným tréninkem přišlo i kýžené zlepšení. Prozatimní nejlepší čas je 10,2s na stěně. Standardně jsem schopen zalézt časy kolem 10,5s, s náběhem a zápichem tedy kolem 16,5s. To je oproti loňsku obrovské zlepšení.
Z předchozího odstavce je jasně poznat, že zimní příprava je opravdu důležitá. Já sám letos trochu "flákám" posilovnu a běhy. je to ale za cenu rapidního zlepšení na věži. A o to mi šlo. Lézt na věži časy, které už nejsou blízké 20s. Při dnešní kvalitě závodníků je nutné pro úspěch dosahovat časů pod 16s. Dokážu to?
Závod není trénink. Lidé, druhý závodník, výstřel u hlavy...to všechno ovlivňuje zásadním způsobem výkon požárního sportovce. Spokojený budu, když se alespoň občas zastaví po mém došlapu časomíra kolem 16,5s. tajným přáním je čas po 16s. Pokud je ale možné ho v mém případě dosáhnout ukážou poslední dva měsíce přípavy.